Zdroj: Pixabay.com
Když na podzim roku 2012 vydal Kryštof své nové CD Inzerát, vzbudil tím nepředstavitelné ohlasy. Najednou stál na vrcholu českého showbyznysu, sbíral jedno ocenění za druhým, vyprodával sportovní haly na svém turné. Od té doby se na pomyslné špici drží neustále, má neskutečné množství fanoušků a pořádá vlastní festivaly. A také v červnu vydal své další, v pořadí 7., cédéčko. Srdcebeat. Sami členové kapely tvrdí, že je to zatím jejich nejlepší deska, ale myslí si to také všichni fanoušci?
Abych řekla pravdu, osobně si myslím, že Inzerát jen málo co překoná. Byla jsem z něj tehdy nadšená, stejně jako tisíce dalších lidí. Když kapela v dubnu tohoto roku „vypustila“ mezi lidi hit nového CD – Srdcebeat, byla jsem trošku zklamaná. A hlavně jsem se bála, jak bude vypadat zbytek alba. Na skladbě Srdcebeat mi nejvíce vadil ten umělý zvuk – už to nebyly ty staré akustické písničky s kytarou a dechy. Bylo v tom něco navíc, ty přehnané efekty, které z toho, podle mě, vytvářely jednu z mnoha levných písní. Jak se však píseň probojovávala víc a víc do čela, bylo ji taky čím dál více slyšet. Po několikátém poslechu už jsem znala slova a jak to tak bývá, známé písničky má člověk vždycky radši. Částečně mé sympatie získala taky díky svému klipu, který – navzdory kritice veřejnosti – považuji za povedený.
No a pak už bylo nedočkavým fanouškům odtajněno celé album. Po prvním poslechu jsem měla pocity dost smíšené a vlastně jsem ani nevěděla, jestli mám být zklamaná nebo ne. Ale stejně jako u „hitu“ celého alba – po několikátém poslechu jsem z toho byla moudřejší. Nemám sice ráda, když si musím vybírat, co z alba chci poslouchat a které skladby chci přeskočit, nicméně tady tomu tak bohužel je. Mrzí mě, že hned úvodní píseň Každé ráno mě trochu odradila, ale na druhou stranu je tu čím dál více písní, které si získávají mou oblibu.
Vyzdvihnout musím skladbu Ty a já, která si chvíli po publikování začala razit cestu mezi fanoušky jako další hit alba. Na cédéčku je úplně poslední, taková příjemná tečka na závěr. Patří k ní také další povedený klip, v hlavních rolích s Richardem Krajčem a herečkou Hanou Vágnerovou. A klip se stal velmi úspěšným, když za pouhý měsíc a kousek dosáhl na Youtube 2 000 000 shlédnutí.
Celá deska je správně rozvržená tak, že se střídají jak svižná, tak klidná tempa. A to třeba i v rámci jedné písně, konkrétně jedné povedené – Tak pojď hledat břeh.
Hned po ní následuje Přiznání – skladba výjimečná proto, že je to duet Richarda a Lenny, která byla přizvána jako host alba. Drsný, ale krásný hlas této mladé a nadějné zpěvačky dodává skladbě kouzlo a neotřelost. Zajímavostí je, že pro Lenny je Přiznání první skladba s českým textem, kterou nazpívala, všechny její písně jsou v angličtině.
V jiných skladbách zase k zajímavosti a rozmanitosti napomáhají četná sóla, zpěv vokálů (hlavně když se toho všichni členové „pořádně opřou“) nebo celá dechová sekce – především trubka a saxofon tvoří v celku ne až tak obvyklý prvek v porovnání s jinými interprety, a proto dotvářejí typický zvuk kapely. No a najdeme i nápadité a povedené texty. Kdo by například nechtěl „rozdělit týden na sedm nedělí,“ jak se zpívá ve skladbě Vysněnokrajina?
Myslím, že názory na tento nový kousek Kryštofů jsou velice individuální a tím také rozdílné. Můžete se o tom, koneckonců, přesvědčit sami. 😉
[vsw id=“2lx4vLeqL3U“ source=“youtube“ width=“500″ height=“300″ autoplay=“no“]