Autor: Aneta W.
Určitě všichni znáte mrakodrap Empire State Building na Manhattanu. Svého času to byla nejvyšší stavba v New Yorku, začala se stavět už v roce 1929 a dosahuje výšky neuvěřitelných 102 pater. Jsou v ní kanceláře, vysílací stanice…a taky Olymp s celým antickým božstvem. A Zeus se právě teď zlobí. Why not? Jsme přece v Americe.
Perseus Jackson (děkuji všem sudičkám za své prachobyčejné, nudně normální jméno) má hodně, hodně velký problém. Jeho máma, prodavačka v cukrárně, zmizí ze spárů Mínótaura, zatímco táta Poseidon dělá mrtvého brouka a k synovi se nehlásí. Jak je vidno, začnou po celé zemi ožívat legendární monstra, se kterými bojovali antičtí hrdinové jako Herakles nebo Achilles. Aby toho nebylo málo, tak všichni jdou našemu malému hrdinovi po krku. Co teď? Rovnou bych mohla napsat „R.I.P., Percy, spi sladce“, ale stop všem pesimistickým myšlenkám, žijeme přece v 21. století. Od toho existuje Tábor Polokrevných. Bohové jsou totiž pěkní sukničkáři a mají dětí jako smetí. Právě Tábor Polokrevných je jediné místo, kam tyhle povedené hříčky přírody ukrýt. Vedoucího sice dělá kentaur, ředitel je alkoholik a skrytého záporáka si zahraje takový ten pravý beach boy se svaly a širokým americkým úsměvem. Pořád však lepší něco než nic.
A to jsme s těmi problémy teprve začali. Strýček Zeus svého synovce obviní z krádeže nejmocnějšího předmětu na celé planetě – Diova blesku a strýček Hádes zase z odcizení kouzelné helmice. Zdá se to být prkotinou, ale bohové jsou jako děti. Bitva epických rozměrů se blíží, proto se Percy v doprovodu přátel, satyra Grovera a dcery Athény, vydává na výpravu napříč USA. Mise je jednoduchá: „Najít blesk – zachránit mámu – spasit svět“.
Byl to doslova polobožský spisovatelský výkon a Rick Riordan by zasloužil čestné místo ve Starých řeckých bájích a pověstech od E. Petišky (všichni povinně přečíst předtím, než sáhnete po Percym!).
Třikrát sláva všem čtyř set stránkovým tlustopisům. I Percy Jackson se k nim řadí. Díky velkým písmenkům se spíš jedná o rychločetbu, ale přeci jen neztrácí své kouzlo a osobitost. A třikrát sláva i pro Percyho Jacksona. Konečně příběh, kde se neomílají elfové, draci a kouzelníci. Je to vtipné, plné pichlavé ironie a situační komiky, hlášek, nápadů, emocí, vypjatých scén i dokonalých postav. Mezi řádky ožívají slavné legendy i báje, získávají na barvách i hrůznosti. Autor se vyžívá ve svých postavách, a i když každá z nich je převedena do moderní doby, stále si zachovává svojí pravou podstatu. Medúza prodává sochy, bůh války vypadá jako drsný motorkář, Poseidon připomíná tuláka od vody.
Amerika si rázem po vydání Riordanových knih vytvořila fenomén jménem Camp Hlaf-Blood, neboli Tábor Polokrevných. Podle ohlasů bych řekla, že všichni fanoušci jsou od té doby polobohové. No potěš koště! Percy Jackson se stal neuvěřitelně oblíbenou a populární knihou, autor získal spoustu cen a uznání samotných čtenářů. Celá série čítá pět knih, ale tím příběh z kruhů americko-antické polobožské smetánky nekončí. Riordan se pustil do další série pod názvem Bohové Olympu.
Takže, kašlete na to, že příběh oficiálně zapadá do škatulky young adult, že se jedná o fantasy literaturu pro děti od 11 let. Příběhy se mají číst a ne posuzovat podle toho, do jaké věkové kategorie patří. Každý autor nám předvede aspoň kousek ze své fantazie. Percy mi přinesl velkou dávku upřímného a nefalšovaného smíchu.
O vydání série Percy Jackson i Bohové Olympu se zasloužilo nakladatelství Fragment.