Autor: Aneta W.
Před pár lety se známá americká spisovatelka dívala na televizi a znuděně přehazovala programy mezi reality show a zprávami o válce. A v tom jí napadl příběh, jenž oslovil i pobláznil celý svět. Tak vznikly The Hunger games – Hladové hry.
Spisovatelka Suzanne Collins je ve své domovině proslavená především pentalogií Underworld Chronicles. Do širšího podvědomí českých čtenářů se dostala až díky trilogii Hladové hry. Knihy se dočkaly filmového zpracování v hlavní roli s oscarovou herečkou Jennifer Lawrence a filmovým veteránem Donaldem Sutherlandem. V letošním roce nás měl čekat závěrečný díl celé série – Síla vzdoru. Jak už je však zvykem společnost Lionsgate se rozhodla si nacpat kapsy a třetí díl rozdělit na dvě části. Když však Hollywood dokáže z jedné knihy udělat 3 nekonečně dlouhé filmy a přidat 10 elfů, tak Hladové hry jsou na tom poměrně dobře.
Katniss, 16ti letá dívka pocházející z nejchudšího kraje celé země se dobrovolně přihlásí místo své mladší sestry do každoročně pořádaných Hladových her. Zde proti sobě bojuje na život a na smrt 24 dětí ve věku 12-18 let vybraných z 12 krajů. I přes celkovou brutalitu jsou Hladové hry považovány za povedenou reality show, kde nechybí sázky na favority, rozhovory s účastníky ani upomínkové předměty. Katniss se svým vrozeným rebelstvím i nesnášenlivostí k hrám se znelíbí pořadatelům her i samotnému prezidentovi Panemu. Katniss hry přeci jen vyhraje a lstí zajistí, aby přežil i Peeta – kluk z jejího kraje, ten pravý boj o život však teprve začíná. O rok později Katniss musí opět nastoupit do arény a bojovat s mnohem nebezpečnějšími protivníky. To už se v pozadí formuje revoluce usilující o pád hlavního města. Nakonec se nedá posoudit, zda příběh dopadl dobře nebo ne. Tolik zničených životů, rodin i domovů nelze považovat za vítězství.
Žijeme v době televizních show a zábavních parků, propast mezi bohatství a chudobou se den co den zvětšuje rychlostí světa. Luxusní vily v Los Angeles versus hladovějící děti v Africe, značkové oblečení za tisíce oproti domácnostem, kam nevede ani elektřina. Přesně to Suzanne Collins zachytila v myšlence svého příběhu a podala to takový způsobem, že tím okouzlila celý svět. Zpočátku jsem musela překousnout, že kniha je zařazená do „young adults“. No nevadí, už jsem se mnohokrát přesvědčila, že to nemusí být leckdy určené jen pro náctileté. Pak také musím připomenout, že číst o dospívající dívce, která se nevyzná ve svých citech a zlobí se na celou společnost není zrovna chuťovka pro mě. Pominu-li tyto dva argumenty, tak sama musím uznat, že příběh je originální, neobvyklý i strhující ve své pravdivosti. Kritika na společnost vepsaná do příběhu o obyčejné dívce je neuvěřitelná. Obdiv si autorka zaslouží i za originální jména – Katniss, Peeta, Finnick, Prim. Jen český překlad mě leckdy pobavil. No řekněte, kdo by se chtěl jmenovat „Hurikán“? Přes počáteční rozpaky jsem si Suzanne Collins oblíbila, její knihy si našly místo v mé knihovně a vím, že se k nim rozhodně vrátím.