V prosinci se do kin chystá celovečerní film Šťastná. Snímek zaměřený především na ženské publikum vypráví o úskalích hereckého života. Hlavní hrdinka – Viktorie Šťastná, nastupuje na hereckou akademii. Brzy však zjišťuje, co to obnáší „být herečkou“, jak těžké je získat roli, a co všechno pro ni musí obětovat.
Ve filmu se objeví známí herci Andrea Daňková, David Kraus, Ljuba Krbová, Aneta Krejčíková, Dana Morávková, Jan Hrušínský, Marie Kružíková ale nebudou chybět ani hvězdy z pěvecké branže jako Sámer Issa, Ilona Csáková nebo Martin Maxa. O snímku jsme si popovídali s režisérkou a scénáristkou Evou Toulovou.
Jak jste postupovala při tvorbě charakteru postav? Mají některé postavy dokonce základ v reálném životě?
Určitě jsem vycházela ze své zkušenosti a situací, o kterých vím, že se stali. Každá z nich je však do potřebné míry upravená tak, aby byla filmová a podtrhovala celkový děj. Někomu se možná konkrétní situace – „co všechno je herečka schopna udělat pro roli“ – budou zdát extrémní, ale to neznamená, že se nedějí a nemají základ v reálném životě.
Pracovalo se Vám lépe s mladšími herci vašeho věku nebo s těmi zkušenějšími jako Dana Morávková, Jan Hrušínský či Ljuba Krbová?
Obojí má něco do sebe – u zkušených herců jsem, kromě profesionálního výkonu, obdivovala jejich připravenost, dochvilnost a vysokou profesionalitu. Před kamerou byli tolikrát, že sami vycítí, jak se v záběru pohybovat bez toho, aniž bychom je nějak zbytečně naváděli na značky. Mladší herci pro mě zas byli přínosem v tom ohledu že mi, nabízeli své osobité pohledy na své postavy a zkušenosti s konkrétními situacemi, a tím dodali každé postavě něco navíc, ze sebe.
Vystudovala jste FAMU u Věry Chytilové – určitě máte „nadívaná“ kvanta filmů od historie po současnost. Jaký filmový vkus? Kdybyste měla jmenovat 5 vašich nejoblíbenějších filmů, které by to byly?
Z filmových hnutí mám oblíbený neorealismus – nejraději asi Řím, otevřené město. Výrazným filmovým počinem pro mě byl určitě Playtime od Tatiho, Písečná žena. Z poslední doby se mi líbil Grandhotel Budapešť. Jinak, když zmiňujete Věru Chytilovou, tak od ní zbožňuju Sedmikrásky.
Co na hercích nemáte ráda?
Nesnáším, tedy nejen na hercích, aroganci. S namyšlenými herci, co mají spoustu zvláštních požadavků, se mi pracuje nejhůř a většinou vytváří na place nepříjemnou atmosféru pro všechny. I proto jsem si na natáčení Šťastné vybírala takové herce, o kterých vím, že arogancí ani jinými manýry netrpí. Každý externí člověk, co nás na natáčení navštívil, se divil, v jaké milé a příjemné atmosféře natáčíme.
Jaký je Váš vysněný filmový žánr, který byste chtěla jednou natočit?
Jednou bych si ráda natočila dobovku – ideálně nějaký výpravný historický velkofilm. Ale když pominu žánry – ráda bych natočila takový film, ke kterému se bude divák vracet – který si pustí za deset, za dvacet let znovu, a znovu ho rozesměje, pobaví nebo rozpláče, a po jeho skončení bude mít chuť se na něj ještě někdy podívat. Takové filmy má, podle mě, smysl točit.