Pod taktovkou nakladatelství Host Brno vyšla kniha Čtvrtky v parku od Hilary Boydové. Díky nakladatelství vám přinášíme zkrácený rozhovor se samotnou autorkou.

O psaní beletrie se pokoušela dvacet let. Čtyři její rukopisy byly odmítnuty, řada dalších nedokončených textů skončila v šuplíku a teprve potom se Hilary Boydové podařilo zaujmout nakladatele. Rok po publikování románu Čtvrtky v parku se ale nic nedělo, kniha zapadla. Pak přišlo nové vydání a e-kniha se vyšplhala na první místo žebříčku bestsellerů Amazon Kindle, kde v prodejnosti předčila i E L James. To spustilo vlnu zájmu o šedesátnici píšící o lásce svých vrstevníků. Od roku 2011, kdy kniha v Británii vyšla, se prodalo více než 170 tisíc výtisků a neuvěřitelného půl milionu e-knih. Práva na román byla prodána už do osmnácti zemí, Čtvrtky v parku vyšly například v Německu, Francii či Švédsku. Podle knihy vzniká film — scénáře, režie i jedné z rolí se ujal britský herec Charles Dance. A Hilary Boydová už stihla vydat další dva romány.

Knižní bestseller Čtvrtky v parku udělal z Hilary Boydové mistryni „babičkovské literatury“. Dokazuje v něm totiž, že láska a dobrý sex nejsou jen výsadou mladých a krásných.

Tohle se přece stává ostatním, ne?

Čtete o tom v novinách. Prozaik-debutant, kniha jde na dračku, rozhovory, fotografie, recenze. Ale od minulého víkendu se tohle děje taky mně. A je to fascinující, jen těžko se tomu dá uvěřit.

Píšu beletrii dvacet let, zároveň chodím běžně do práce. Ale u všech knih přicházelo jedno příkré odmítnutí za druhým. Přesto jsem psala dál, protože miluji vlastní proces psaní i vyprávění dobrého příběhu. Je to pro mě jako droga. Vždycky jsem chtěla vydat knihu. Nepatřím mezi autory, kteří říkají — možná nepravdivě —, že jsou šťastní, když jejich knihy navěky strádají nepřečtené v šuplíku.

Po posledním odmítnutí jsem začala psát knihu s kamarádkou. Byly jsme v půlce, když se jí stala vážná nehoda a nemohla dál pracovat. Takže jsem několik měsíců zase psala sama. V tom okamžiku v mém životě nastal zlom. Bylo mi právě šedesát — stala jsem se tedy oficiálně seniorkou a poprvé také babičkou. Cítila jsem se jako babička a důchodkyně? V žádném případě. Ve skutečnosti jsem byla vyděšená. Nechápejte mě špatně, nadšeně využívám zázračný Freedom Pass (jízdenky na londýnské MHD, které jsou pro seniory zdarma, pozn. red.) a státní důchod. Ale nezdálo se mi zkrátka možné, abych byla tak stará. Řekla bych, že toto byl impulz, který odstartoval příběh o Jeanie a Rayovi ve Čtvrtcích v parku.

V té době jsem každý týden po odpoledních hlídala svou vnučku a brávala jsem ji do parku. Jednou jsem tam stála a houpala Tildu na houpačce a na druhé straně hřiště jsem zahlédla muže, jak si hraje s malým chlapcem, nejspíš se svým vnukem. A napadlo mě: „Hmm, atraktivní starší muž na dětském hřišti… To je dobrý nápad — ta správná romantika mezi dvěma prarodiči, kteří nevypadají sešle.“ A semínko bylo zaseto.

Chtěla jsem psát o tom, jaké to je být v  21. století babičkou a  důchodkyní s mladou duší. Žádná bábinka ve vytahaném svetru s bílým drdolem a silnými brýlemi — i když jsem si jistá, že takové babičky jsou nejlaskavější —, ale moderní babička, která ještě chodí do práce a cvičit, barví si obočí i vlasy. Někdo, kdo je se svým manželem velmi dlouho, pořád má rád sex, potřebuje ho a cítí se o patnáct let mladší. Někdo, kdo je stále schopen mít romantické touhy.

Bála jsem se dalšího zklamání, proto jsem dokončený román několik měsíců nikomu neukázala — byla to možnost, jak odsunout moment bolestného odmítnutí. Ale stal se zázrak. Má dlouhodobě trpící agentka Laura Morrisová, jíž se kniha moc líbila, poslala rukopis do nakladatelství Quercus, kde si knihu přečetli a rozhodli se ji vydat. Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem se dozvěděla, že mám smlouvu na dvě knihy. Vznášela jsem se nad zemí, nemohla jsem tomu uvěřit. Přestože jsem si kdesi hluboko ve své fantazii představovala, že se to jednoho dne stane, postupně jsem se smířila s tím, že je to stále méně a méně pravděpodobné. Stárla jsem a knižní trh se zaměřoval na mladé čtenáře.

Vydávání knih je loterie. Nikdo nemůže předem říct, která kniha bude úspěšná a která ne. A  rok po vydání na tom Čtvrtky v parku v Británii nebyly nejlépe, přestože v Německu a Francii si vedly dobře, a román byl dokonce přeložen do švédštiny, norštiny a finštiny. V Quercusu ale knize věřili, vydali levný paperback a nastal obrat. A jednoho dne jsem z nakladatelství dostala e-mail: „Vaše kniha je na osmnáctém místě v žebříčku bestsellerů Amazon Kindle.“ Pak šla na čtrnácté, jedenácté a najednou byla číslo jedna!

  [vsw id=“2hf1gq4rmOo“ source=“youtube“ width=“500″ height=“400″ autoplay=“no“]

 Nakladatelství Host Brno

Komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.