Autor: Aneta W.
Po obloze létají draci, po zemi chodí jejich jezdci a atmosféra v zemi jménem Alagaësie je mnohem temnější než kdy dřív. Obyčejný 17letý americký středoškolák napsal velkolepý příběh, který se zařadil mezi klasická díla fantasy. Jakmile jsem začala Eragona číst, nebylo již cesty zpět.
Ten příběh zná každý knihomil. Eragon, chudý pomocník na farmě, se stane díky nalezenému dračímu vejci součástí strhující bitvy mezi dobrem a zlem, ke které se schyluje už několik let. Nic není zadarmo a i Eragon za své přátelství s drakem zaplatí vysokou cenu v podobě zničeného života i násilné smrti jeho nejbližších. Jedinou záchranou před krutovládcem, který má celou zemi pod nadvládou, je útěk k tajemné rase jménem Vardenové ukrývající se uprostřed hor. Cesta je příliš dlouhá, nepřátelé nikdy nespí, životy jsou příliš křehké a osud je nemilosrdný. Napříč dějem se pomalu odkrývají tajemství, která jsou nezbytnou součástí celé knihy, postavy přicházejí, odcházejí i umírají. Eragon se Safirou musejí rychle dospět, aby se oba mohli postavit zlu.
Christopher Paolini má veliký dar své čtenáře vtáhnout do děje. Stačí opravdu malý kousek obrazotvornosti, aby se každý z nás stal součástí děje. Profesionálně si pohrál s detaily, bravurně zvládl vykreslit charaktery svých postav. Taky jsem poznala, jak velký vliv má kniha na věk čtenáře. Když jsem Paolinovo příběh dostala do rukou poprvé, tak před pěti lety, byla jsem naprosto polapena. Jako když se moucha chytí do pavučiny. Po obrýleném čaroději s jizvou na čele a Středozemi přišla konečně kniha, u které jsem proseděla několik dní. Byl to pro mě zcela nový příběh s naprosto odlišným pohledem na draky, jaký jsem do té doby znala (v ostatních knihách byli představováni jako zlé nestvůry monstrózních rozměrů lačnících po zlatě a bohatství). Od přečtení prvního dílu už uběhlo mnoho probdělých nocí nad dalším nezměrným počtem knih, než se mi do rukou Eragon dostal znovu. Teď už jsem ale mnohem zkušenější čtenář s vlastní vyhraněným vkusem i názorem. U prvních stránek se ke mně dostali takový ten pocit déjà vu,jako vzdálená vzpomínka, jako fotka z dětství, jako kdybych našla dávno ztracenou věc. Zatímco ti mladší jsou okouzleni a příběh se stane součástí jejich každodenního života, ten starší si ho pěkně zarchivuje a strčí do kartotéky vedle nespočtu dalších příběhů.
Je to opravdu nádherný příběh, věřte mi, že i když jsem to četla podruhé, tak jsem trnula hrůzou z některých pasáží, nehledě na ten infarktový stav, kdy Safiru málem zabili. Zamilovala jsem si styl Paoliniho vyprávění, jeho zápletky, jeho postavy, jeho svět.
Pár slov k filmu
Nebýt takových velkofilmů jako Letopisy Narnie nebo Harry Potter, tak by to byl i docela dobrý film, ale…Tady to „ale“ je hodně velké. Připadá mi, že režisér si chtěl nacpat kapsu v co nejkratším čase, proto to vzal tak jako letem světem. Moc se to nevyplatilo, v Eragonovi byl velký potenciál stát jedním z velkých filmů, který by trhal rekordy v kinech. I když byl představitel Eragona docela pohledný klučina se svaly, i když jsme se dočkali hvězdného obsazení…ve filmu mi chybí jedna velká věc – nebyl natočen s láskou.
Během několika let vyšly u nakladatelství Fragment všechny čtyři díly Odkazu dračích jezdců. Knihy byly přeloženy do více jak 50 jazyků a po celém světě se prodalo na 25 miliónů výtisků. Už jen to říká, že jde o impozantní dílo.