Autor: Zuzana P.

Všechny to známe, jsou období našeho ženského života, kdy nevíme kudy jdeme, kam směřujeme, jestli věci, které děláme nám dávají smysl a celkově se ve všem plácáme. Jsme plné stresu, deprese a máme pocit, že se všechno zbortí každou minutou. Hroutíme se, bojíme se. Strachujeme se uvnitř a z venku? Držíme, smějeme se a nechceme ukázat pravou tvář, protože to považujeme za slabinu.

Čtete tato slova a říkáte si: „Přesně.“?

Tak vidíte, nejste sama. Asi je to nějaký přírodní princip, že toto vnímáme a máme u toho průvodní pocity zmatené. Máte dny, kdy do breku chybí jen malinkatý krůček? Co s tím … plakat? Otočit do hněvu? Rozbít něco? Utlumit? Zadupat v sobě? Možná by se odborníci shodli na univerzální radě, jak s takovými vypjatými situacemi naložit, ale jsou nám univerzální rady k nečemu? Přiznejme si s rukou na srdci, že málokdy. Umíme si z těch krásně napsaných článků vytáhnout to, co se nám skutečně zamlouvá, ale jak rychle si to přečteme, tak rychle a možná ještě rychleji to zapomínáme. Tímto nechci hanit žádný z článků, který se nám snaží pomoci. Spíš chci poukázat na to, ať posloucháme sami sebe uvnitř.

Dámy, zastavte se … na minutu, deset … hodinu … zastavme se a dýchejme. Opravdu je naše situace bezvýchodná? NE! Vždy existuje nějaké východisko, minimálně jedno, maximálně mnoho. Každá z nás máme v sobě ukrytu ženu bojovnici a je třeba čas od času jí otevřít dveře a vypustit ji. Takže, moje jediné doporučení, které Vám dám je, že když se skutečně cítíte úplně na dně nebo ještě níž, tak je to ta správná doba vypustit tu ženu bojovnici. Vždycky, skutečně vždycky je něco, za co stojí bojovat, žít a mít se ráda. A hodně je to pouze o našich pocitech. Skutečně se zhroutí svět, když nestihnete doma uklidit, protože jste od rána byla v kolotoči – dítě, školka, zaměstnání, nákup, školka, večeře?

My máme pocit, že ano. Realita. Nic se nestane, nic se nezmění, na druhé straně se nikdo nebude pohoršovat a pokud ano, nechť si každý nejprve „zamete před svým prahem“. Dámy, nehoňme se za dokonalostí. Ta je jen v časopisech a románcích. Dejte si jeden cíl, kde chcete být hvězdou a seřaďte si priority. Udělejte si jasno, co je pro vás víc, jestli to či ono. A tolik času a energie investujte. Rozvrhněte síly. Nebojte se začít od začátku. Restart je dobrá věc. Prospěje jistě nejen vám, ale zároveň vašemu okolí. Protože ať chceme nebo ne, pokud jsme v nepohodě, tak to je na nás vidět, je to z nás cítit. Nenechávejme se zavádět do šílených depresí svým okolím. Je to velmi nenápadné, jak na vás někdo navalí svoje stresy a on si uleví a vy se hroutíte. A nevíte kudy kam.

Dalai Lama řekl: „Drž si odstup od lidí, kteří jen přicházejí, aby se podělili o stížnosti, problémy, katastrofické příběhy, obavy a pomlouvaní jiných. Jestli někdo hledá odpadkový koš, aby vyházel své smetí, ať to není v Tvé mysli.“

SDÍLET
Předchozí článkyInferno
Následující článkyMarc Pastor: Zlá žena

Komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here