Zdroj: sxc.hu

Jeden z neslavnějších spisovatelů 21. století a jeho poslední dílo Inferno, nebo-li peklo. Dan Brown se tentokrát nezabývá žádnými mýty ani legendami, ale jedním z největších problémů lidské populace.

Dlouho jsem otálela s napsáním recenze na Inferno. Jak by taky ne. V psaní jsem jen nadšený amatér, který se snaží své pocity z přečtených knih polapit do slov, ze slov udělat věty, z vět články. Ale Dan Brown je pro mě vyšší level. Všichni jeho příznivci, a rozhodně jich není málo, začali hned po dočtení Brownova posledního díla psát recenze. A to kvalitní recenze. Mé slovní obraty jsou proti studentům žurnalistiky pouhé výkřiky do tmy. A také psát o samotných dílech Dana Browna není zas tak jednoduché. Jak odhadnout ten správný stupeň úžasu, který ve mně jeho knihy zanechávají? Jak hluboce smeknout klobouk pomocí slov před takovým literárních velikánem? A přece jsem se do toho pustila. Abych co nejpřesněji vyjádřila, v čem všem mě Inferno ohromilo, tak jsem to rozepsala do několika bodů

Mistr triku

Samozřejmě, každý spisovatel chce své čtenáře držet v napětí co nejdéle. Jenže v Infernu to byla lež doslova kosmických rozměrů – Langdon je postřelený, leží v italské nemocnici, nic si nepamatuje a pátrají po něm snad všechny tajné služby, které v Evropě existují. Trpěla jsem amnézií celých 350 stran slepě věřila jeho slovům a skočila mu na to. Palec nahoru, Browne!

Mistr v historii

O to se ani nemusím zmiňovat, že v tomto oboru je Brown naprosto geniální. Zná každou uličku, každou dlažební kostku, každou domovní značku, každé místo, kde se seběhlo něco zajímavého a historicky cenného. Odborné knihy pravděpodobně budou muset snést ještě více prachu v knihkupectví než doteď, protože Brown dokáže i z naprosto nudného (ač historicky cenného) zapadlého kostela udělat poutní místo všech svých čtenářů po celém světě.

Mistr ve vyprávění

Kdo by se jednou nechtěl procházet po uličkách Florencie, kdo by se nechtěl projet na benátských gondolách a poznat tak jedno z nejslavnějších měst světa. Brownovo líčení je tak barvité, plné vůní cizích zemí, plné očekávání, napětí, strachu i překvapení. I obyčejný cestovatel prstem po mapě se stane součástí příběhu.

Reálnost

U tohohle podčlánku nebudu pět žádnou chválu, i když Brown za to samozřejmě nemůže. Tentokrát si vybral téma, o kterém se nemluví, ale skryto před zraky všech nabírá na síle, a připravuje se k útoku. Přelidnění. Skončili jsme na sedmi miliardách. A co dál? Náš počet den co den roste a rozhodně nehodlá zpomalit. A to nejhorší? Celá myšlenka Inferna tkví v tom, že lidskou populaci nezahubí živelné pohromy ani srážka s meteoritem. Zabijeme se sami.

Komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here